Články

O hranici lidské dobrotivosti a vrtání kolena pro korunu

Gustav vykonával fyzicky dosti náročnou práci. Ta obnášela (mimo jiné) brzké ranní vstávání za východu slunce a pozdní příchody za tmy.
Kromě toho ji bylo třeba vykonávat jak za velkého horka, při kterém svou kšiltovkou narážel do slunce (a v podstatě i do měsíce, jak jsem již zmínil), tak za počasí, ve kterém vždy očekával kopanec větru, jenž by ho odhodil z pod mraku až na tvrdou zem.

Práce s každým týdnem a měsícem přibývala natolik, že když Gustav přemýšlel nad svoji poslední ,,volnou“ sobotou či nedělí, musel otočit pomyslným kalendářem o několik desítek stran zpátky.

Jelikož se termíny jeho pracovních zastávek domlouvaly vždy alespoň pár dní předem, vypadalo to, že se po opravdu dlouhé době blíží jak volná sobota, tak i neděle. ,,Konečně si trochu odpočinu“, jako by říkalo svému okolí jeho unavené tělo, když už si on sám zrovna nestěžoval.
Gustav však měl kromě fyzické síly, také naštěstí poměrně dost té psychické. Není divu, kdyby tomu bylo jinak, nemohl by toto povolání vykonávat. A pokud ano, rozhodně ne tak dlouho.

Zní to jako špatný vtip, ale pouhé dva dny před oním „vysněným“ víkendem, zazvonil telefon. Byl to manžel jeho sestry. Zeptal se ho, zda má o víkendu volno nebo je v práci. Gustav odvětil, že to je po dlouhé době víkend, kdy výjimečně nebude v práci.
Na druhém konci se ozvalo malé poklesnutí hlasu, ale neuběhla ani vteřina a doslova ukázkově ho poprosil, zda by mu nemohl s něčím pomoci na baráku.
Jelikož byl Gustav dobrák jaksepatří, řekl, že tedy přijde. Ale moc dobrý pocit z toho rozhodně neměl.
V duchu razil teorii, že pomoc příbuznému by se neměla odmítat. A to i přesto, že se moc často nescházeli.
Nakonec – už mnoho týdnů pracoval bez volna a stále je tu přeci ta volná neděle.

Sobota nadešla a Gustav dorazil k příbuznému. Z původně očekávaných pár hodin výpomoci, se stal půlden a ,,odměnou“ dostal objednávku jeho přítomnosti i na neděli.
Aby to nebylo jeho příbuznému zcela trapné, dal mu jako symbol ,,velkého díku“ plato vajíček.
Za celodenní práci a navíc v mrazivém počasí? Pravý příklad pro něco, co je trapné.
Snad by bylo lepší, nebo rozhodně méně trapné, kdyby mu nedal nic.

Když Gustav dorazil domů a vítal svoji manželku slovy: „Co máme dobrého k večeři, drahá?”.
Žena nemohla uvěřit svým vlastním očím, natož jeho slovům.
,,Celý den jsi byl u nich a nedali ti ani nic k večeři?” Divila se a na tváři měla opravdu rozčílený výraz.
,,Já jsem nechtěl, pospíchal jsem domů!”, odpověděl sice s jistotou v hlase, ale bylo zřejmé, že lhal. Přitom pokládal na stůl plato vajec.
Manželka, umlčená šokem, se otočila k plotně a začala ohřívat večeři. A to ji raději nesdělil, že zítra jede ke “štědrým” příbuzným znovu.

Léta ubývala a podobně “štědré” nabídky příbuzných a nejen jich naopak přibývaly. Například melouch u otce bratrance jeho manžela a podobně…

Příběh ze špatné pohádky a zní neuvěřitelně.
Nasnadě jsou otázky, proč na tyto „nabídky“ Gustav přistupoval? Jakto, že nebylo trapné dávat mu za těžkou a většinou celodenní práci hloupé plato vajec?

Všichni kolem Gustava věděli jak je šikovný a to nejen jeho zákazníci.
Sice občas dostal za víkendové práce pro své příbuzné-nepříbuzné kromě plata vajec také pár korun, ale stávalo se to jen minimálně.

Jen málokdy na jeho odvedenou práci byla slyšet špatná slova a když už, tak víte od koho? Od jeho „skvělých“ příbuzných-nepříbuzných, ,,vejcoplátců“. A samozřejmě neoprávněně.

I když je to možná pro někoho neuvěřitelné, takovýchto Gustavů je kolem nás mnoho, ale ,,vejcoplátců“ stále o dost víc…

Zpět