Články

O andělovi, křišťálových houslích a stavu naší republiky

Zdál se to být den jako jeden z těch předchozích, ale ve skutečnosti tomu bylo jinak. Ten den nebyl slyšet ptačí zpěv a Slunce zřejmě trucovalo někde mezi mraky…

A přesto (nebo právě proto) se anděl rozhodl, že sestoupí na Zem.
Bratři mu to nedoporučovali. ,,Proč?“, pomyslel si, ale nahlas se jich nezeptal…Mlčky odcházel směrem k bráně.

Příprava na cestu byla snadná. Jediné, co si sebou plánoval vzít, byly jeho nádherné křišťálové housle, které když se rozezněly, nešířily kolem pouze hudbu…
Měl je vždy pečlivě uložené v noblesně zdobeném futrálu, barvy čerstvě napadlého sněhu.

Když se ocitl na Zemi, po pár okamžicích si nebyl vůbec jist, zda je tam, kde opravdu měl být.
Nebyl zde poprvé, a dokonce to od jeho poslední návštěvy nebylo tak dlouho, ale rozdíly dosahovaly takových rozměrů, že raději nesrovnával.
Když se po chvíli „vzpamatoval“, zjistil, že tuhle část světa ještě přece jen prozkoumanou nemá. Nesla název Česká republika.

Když naslouchal několika lidským příběhům a posléze si přečetl dnešní noviny, hned věděl, co bude následovat. ,,Navštívím tu část zdejšího lidu, která má Českou republiku vést a starat se o ni a uvidím, co se tu vlastně děje“, rozhodl se.

Zanedlouho byl v poslanecké sněmovně. Procházel dál a dál po chodbách, až došel do velké místnosti, kde nebylo zdaleka tolik lidí, kolik předpokládal a ti, co tam byli, ho neviděli. Nebylo to však kvůli tomu, že by byl neviditelný, ale oni ho zkrátka ani vidět nemohli.
Někteří ho neviděli, protože spali. Bylo mu to divné, jelikož si celou dobu myslel, že tito lidé mají hodně peněz, protože mají záslužnou práci, řeší velká dilemata a pracují téměř celý den, ale že by byli placeni za to, že spí, to absolutně nečekal. Kor když pár chvil předtím viděl, jak spousta místních obyvatel vykonává náročnou práci a za málo peněz…

Pak se podíval na dva pány, kteří upřeně a soustředěně zírali do svých notebooků. S mírně zlepšenou náladou si pomyslel: ,,Že by tu aspoň tito dva byli konečně na správném místě a dělali to, co mají?“ Stejně rychle jak se tento pocit objevil, tak také zmizel… Stačilo, aby k pánům přistoupil blíž a ihned byl opět zklamán, když uviděl, že pánové hrají na svých zbytečně drahých přístrojích karty.

Anděl doufal, že své housle nebude potřebovat, ale i tak si je na návštěvu vzal, kdyby se přece něco událo a on chtěl pomoci. Housle totiž měly nadlidské schopnosti. Po návštěvě této republiky však došel ke smutnému závěru, že proti těmto špatným lidem nezmůžou nic ani jeho housle.

Zvednul tedy futrál, který si položil když se chtěl podívat pánům na displeje, ale zdál se mu nějaký lehký, tak ho raději otevřel. S nepopsatelným výrazem ve tváři zjistil, že mu housle někdo během pár vteřin ukradnul. Zhnusen se otočil, zmizel a už se do této republiky nikdy nevrátil.

Zpět